Výcvik a socializace začínají příchodem štěněte do domácnosti. Přestože někteří lidé věří, že pes je zralý na výcvik až v pozdějším věku, tak to není pravda. Co se pes naučí a zažije jako štěně, to později vnímá jako běžné. Proto na nic nečekejte, přestože pak přijde puberta a u psa se může zdát, že vše zapomněl, tak první měsíce života jsou klíčové a pes by se měl naučit a prožít maximum.
Nezapomeňte ale, že kontakt s cizími psy (kde neznáte jejich zdravotní stav) by štěně nemělo mít dříve než má kompletně dokončenou vakcinaci.
Samota:
Štěně je prvních 8 týdnů téměř stále s matkou a neustále se svými sourozenci. Příchod do nového domova může být těžký - nový lidé, nové prostředí a ztráta jeho psí rodiny. Štěně může v prvních chvílích být smutné. Berte proto na něj ohled a především první dny se mu věnujte, aby si na nový domov zvyklo. Poté je potřeba začít s nácvikem samoty, neb u většiny z nás není možné být se štěnětem 24 hodin denně. Postupným nácvikem samoty předejdete problém jako je separační úzkost. Začtěte postupně v krátkých chvílích, štěně nechte samotné a před odchodem ho zahrňte hračkami či dobrotami (existují i hračky, které se dají plnit dobrotami). Ideální je štěně před nácvikem unavit. Začněte s krátkými intervaly a postupně je prodlužujte. Nikdy se nevracejte, když štěně štěká či naříká, naučí se tak, že si vás může přivolat. Naopak počkejte a vejděte až zmlkne. Pokud máte druhého psa, nacvičujte samotu i jako odloučení obou psů, usnadníte si tak situace kdy např, budete potřebovat s jedním psem na veterinu (druhý bude moci v klidu počkat doma).
Socializace:
Socializace je podstatná pro celý život psa - jen pes, který ve štěněcím věku měl kvalitní socializaci bude v dospělosti vyrovnaný a nebude mu dělat problém kontakt se psy, lidmi ani různé podněty. Všechny situace, kde cítíte nebo již máte problém je potřeba řešit. Vždy je lepší takové situace vyhledávat než se jim vyhýbat, neb pokud je očekáváte zvládněte je lépe a pomůže to problém vyřešit. Vždy začínejte postupně. Co patří k socializaci:
Čistotnost:
Připravte se na to, že štěně nemá tak vyvinuté svalstvo, aby bylo schopno udržet obsah močového měchýře a střev moc dlouho. Vydržet déle se naučí časem. Takže se mohou dít nehody, kterým nezabráníte, štěně za to fyzicky netrestejte, jen ho napomeňte slovně a poté až se vyprázdní venku tak ho vždy pochvalte a odměňte, jedině tak pochopí, že venku je to dobře a doma ne. Pes umí vnímat pouze v přítomném čase, proto trestat ho za loužičku i několik sekund starou nemá smysl. Lidé často říkají, že pomáhá vymáchání čumáku v loužičce, že pes to chápe a tváří se provinile. Nicméně tato metoda nefunguje, pes sice chápe, že je trestán (proto se tváří provinile), ale nechápe za co.
Berte štěně ven, co nejčastěji, aby mělo šanci vykonat potřebu správně. Nedivte se, když hlavním objektem čůracích zájmů štěněte stane váš nejlepší koberec. Pes instinktivně vyhledává pro vykonání potřeby savý povrch a koberec se mu v tomto ohledu jeví jako ideální. Štěňata nejčastěji chodí na wc po probuzení, po najedení či napití a po fyzické aktivitě, tomu byste měli venčení přizpůsobit.
Poslušnost:
Již od první chvíle můžete trénovat poslušnost vašeho psa. I když se nechcete věnovat poslušnosti jako odvětví kynologie, měli byste mít psa vychovaného a měl by zvládat základy. Nejdůležitějším povelem je přivolání, které může psovi u zachránit život. Přivolání trénujte pozitivně. Pes, který očekává odměnu hrou či pamlskem přijde rychleji a radostněji. Přivolávejte cvičně, tedy i když se nic neděje - pes by neměl poznat, zda jestli ho voláte protože ho např. chcete připnout na vodítko, nebo jen tak a zas mu dáte volno. I když přivoláváte jen cvičně, chyťte psa za obojek a odměňte než ho opět uvolníte. Naučí se tak neuhýbat, když ho chcete chytit. Nacvičujte nejdříve v klidném prostředí a podmínky ztěžujte. Povel neopakujte - učíte tak psa, že má chodit třeba až na třetí zavolání. Pokud pes nakonec přijde na opakovanou výzvu tak ho netrestejte (trestáte za to, že přišel, příště nepřijde) ani ho nechvalte. Pokud víte, že pes nepřijde, vidíte, že nevnímá či nereaguje, tak nepřivolávajete a pro psa dojděte. Ani v tomto případě nechvalte ale ani netrestejte, příště by vám pes mohl začít utíkat.
O motivaci při výcviku píši v tomto článku na webu.
Samota:
Štěně je prvních 8 týdnů téměř stále s matkou a neustále se svými sourozenci. Příchod do nového domova může být těžký - nový lidé, nové prostředí a ztráta jeho psí rodiny. Štěně může v prvních chvílích být smutné. Berte proto na něj ohled a především první dny se mu věnujte, aby si na nový domov zvyklo. Poté je potřeba začít s nácvikem samoty, neb u většiny z nás není možné být se štěnětem 24 hodin denně. Postupným nácvikem samoty předejdete problém jako je separační úzkost. Začtěte postupně v krátkých chvílích, štěně nechte samotné a před odchodem ho zahrňte hračkami či dobrotami (existují i hračky, které se dají plnit dobrotami). Ideální je štěně před nácvikem unavit. Začněte s krátkými intervaly a postupně je prodlužujte. Nikdy se nevracejte, když štěně štěká či naříká, naučí se tak, že si vás může přivolat. Naopak počkejte a vejděte až zmlkne. Pokud máte druhého psa, nacvičujte samotu i jako odloučení obou psů, usnadníte si tak situace kdy např, budete potřebovat s jedním psem na veterinu (druhý bude moci v klidu počkat doma).
Socializace:
Socializace je podstatná pro celý život psa - jen pes, který ve štěněcím věku měl kvalitní socializaci bude v dospělosti vyrovnaný a nebude mu dělat problém kontakt se psy, lidmi ani různé podněty. Všechny situace, kde cítíte nebo již máte problém je potřeba řešit. Vždy je lepší takové situace vyhledávat než se jim vyhýbat, neb pokud je očekáváte zvládněte je lépe a pomůže to problém vyřešit. Vždy začínejte postupně. Co patří k socializaci:
- Kontakt s dalšími psy: ten je pro štěně maximálně důležitý. U matky se učí základy chování a v prvních měsících pak potřebuje interagovat s dalšími psy, aby se "uměl chovat". Někdy se štěně při kontaktu s novým cizím psem může tvářit vyděšeně - krčí se k zemi, má stažený ocásek, nebo ukazuje břicho. Neměli byste v takové situaci štěně moc chlácholit nebo dokonce brát do náruče, protože pak akorát v psovi utvrdíte, že strach byl na místě. Taktéž se neděste psích her, psi se honí, povalují se navzájem, chytají se zuby za chlupy (především na krku) apod. Je to psí způsob hraní a i když může pro člověka vypadat drsně, tak je obvyklý a v socializaci psa velmi podstatný.
- Kontakt s lidmi: pes by se měl umět chovat k lidem - dospělým i dětem. To znamená na jednu stranu nebát se jich na druhou stranu neskákat na ně samou radostí. Border kolie je plemeno, které má lidi rádo, tedy tato část socializace je pro toto plemeno obvykle snazší.
- Návyk na dopravu: cesty autem, vlakem, tramvají, náhubek... to vše by mělo štěně zažít i když v budoucnu neplánujete cestovat, tak se vždy může hodit. Začínejte vždy s krátkou cestou a postupně prodlužujte.
- Návyk na provoz a zvířata: mnoho psů má problém s projíždějícími auty, často lovecká plemena se snaží auta honit. U pastevců jako je borderka se může projevit zájem o auta taktéž. Podobná reakce může být například na hospodářské zvířata. Berte štěně na vodítku k provozu i ke zvířatům a zatrhněte projevy nevhodného zájmu (honění, štěkání a pod.) už v zárodku. Začněte na klidnějším místě.
- Návyk na hlasité zvuky: aneb Silvestr jako bubák pro psa. Mnoho majitelů nenacvičuje návyk na zvuky a pak přijde oslava Silvestra a pejsci se venku vytrhávají z vodítka a prchají strachy nebo se doma krčí za pračkou. A problém není zdaleka jen na Silvestra. Pokud nechcete aby se váš pes stresoval při ohňostroji, petardě či hlasitém zvuku, začněte s návykem co nejdříve. Jendou z metod je například to, že každý hlasitý zvuk oslavíte jásotem a odměnou. Vytvoříte tak v podstatě Pavlovům reflex. Zvuky ohňostrojů můžete pustit z videa, začít na malé hlasitosti a postupně přidávat.
- Další situace: navykněte psa na jakékoliv další životní situace, které můžete potkat...
Čistotnost:
Připravte se na to, že štěně nemá tak vyvinuté svalstvo, aby bylo schopno udržet obsah močového měchýře a střev moc dlouho. Vydržet déle se naučí časem. Takže se mohou dít nehody, kterým nezabráníte, štěně za to fyzicky netrestejte, jen ho napomeňte slovně a poté až se vyprázdní venku tak ho vždy pochvalte a odměňte, jedině tak pochopí, že venku je to dobře a doma ne. Pes umí vnímat pouze v přítomném čase, proto trestat ho za loužičku i několik sekund starou nemá smysl. Lidé často říkají, že pomáhá vymáchání čumáku v loužičce, že pes to chápe a tváří se provinile. Nicméně tato metoda nefunguje, pes sice chápe, že je trestán (proto se tváří provinile), ale nechápe za co.
Berte štěně ven, co nejčastěji, aby mělo šanci vykonat potřebu správně. Nedivte se, když hlavním objektem čůracích zájmů štěněte stane váš nejlepší koberec. Pes instinktivně vyhledává pro vykonání potřeby savý povrch a koberec se mu v tomto ohledu jeví jako ideální. Štěňata nejčastěji chodí na wc po probuzení, po najedení či napití a po fyzické aktivitě, tomu byste měli venčení přizpůsobit.
Poslušnost:
Již od první chvíle můžete trénovat poslušnost vašeho psa. I když se nechcete věnovat poslušnosti jako odvětví kynologie, měli byste mít psa vychovaného a měl by zvládat základy. Nejdůležitějším povelem je přivolání, které může psovi u zachránit život. Přivolání trénujte pozitivně. Pes, který očekává odměnu hrou či pamlskem přijde rychleji a radostněji. Přivolávejte cvičně, tedy i když se nic neděje - pes by neměl poznat, zda jestli ho voláte protože ho např. chcete připnout na vodítko, nebo jen tak a zas mu dáte volno. I když přivoláváte jen cvičně, chyťte psa za obojek a odměňte než ho opět uvolníte. Naučí se tak neuhýbat, když ho chcete chytit. Nacvičujte nejdříve v klidném prostředí a podmínky ztěžujte. Povel neopakujte - učíte tak psa, že má chodit třeba až na třetí zavolání. Pokud pes nakonec přijde na opakovanou výzvu tak ho netrestejte (trestáte za to, že přišel, příště nepřijde) ani ho nechvalte. Pokud víte, že pes nepřijde, vidíte, že nevnímá či nereaguje, tak nepřivolávajete a pro psa dojděte. Ani v tomto případě nechvalte ale ani netrestejte, příště by vám pes mohl začít utíkat.
O motivaci při výcviku píši v tomto článku na webu.